Brzy ráno jsme vyrazili na exkurzi do Osvětimi. Cesta nám ubíhala rychle – poslouchali jsme hudbu, povídali si a těšili se, i když jsme tušili, že nás čeká silný zážitek. V Českém Těšíně přistoupil průvodce a začal vyprávět o historii míst, která jsme měli navštívit. Po překročení hranic jsme dorazili k bývalému koncentračnímu táboru.
Dostali jsme lístky se jménem, prošli jsme kontrolou a vstoupili do areálu. Nápis „Arbeit macht frei“ na bráně v nás vyvolal mrazení. Procházeli jsme bloky, slyšeli jména obětí, viděli předměty, které po lidech zůstaly – boty, kufry, vlasy… Všude panovala tichá, těžká atmosféra.
Pak jsme navštívili Březinku – rozlehlý tábor s kolejemi, po kterých přijížděly transporty. Dřevěné baráky, holé pryčny, zbytky plynových komor. Všude byl cítit smutek a respekt k těm, kdo tu trpěli.
Odjížděli jsme se zvláštním pocitem – smutkem, ale i vděčností za náš život. Tahle exkurze byla silná, velmi poučná a budeme na ni vzpomínat dlouho.